Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Letošní Mezinárodní den památek jsem opět málem zazdila (už se z toho pomalu stává nemilá tradice), takže už jsem bohužel nechytla žádné lístky na komentované vyhlídkové plavby po Malši, které by mě bývaly hodně lákaly, ale i tak se nám zadařilo navštívit pár hezkých akcí. Začali jsme krátce po obědě v bývalém povoznictví U Ferusů neboli v prostorách zdejší pobočky Národního památkového ústavu, kde byla od čtvrt na jednu na programu ukázka funkčních modelů parních strojů. Přiznám se, že jsem jaksi čekala velké stroje a jejich exhibici venku na dvoře, jenže ve skutečnosti šlo o velice milou přednášku s miniaturními modely, které však byly plně funkční a v kotlech jim skutečně hořelo, jen se z nich kouřilo (palivem byl líh dávkovaný injekční stříkačkou :o), což bylo krásně tématické, protože letošním zaměřením MDP bylo 19. století, a to, co si budeme povídat, bylo stoletím páry :o)
NPÚ jako vždy připravil ve vstupní místnosti i tématickou minivýstavku :o)
Prezentaci měl pod taktovkou Miloslav Vaváček, který se nám hned v úvodu pochlubil, že je s ní dokonce zapsán v České knize rekordů. Na ukázku měl pět různých modelů s různými druhy parních strojů (s kotlem naležato, nastojato, mimo továrnu apod.), přičemž u většiny se jednalo o historické modely. Například úplně první miniatura, kterou nám roztopil, byl mlýn z roku asi 1918, pak následovala kovárna z roku 1928 a pila z roku 1920. K vidění měl také model Škodovy továrny a malý parní automobil, který jsme teda bohužel neviděli v akci (sliboval, že ho pustí jezdit po podlaze), protože jsme měli lístky na přednášku od jedné hodiny. Zatímco se nahřívala pára, zahrnoval nás pan Vaváček spoustou informací či kontrolních otázek, jakože Denis Papin vynalezl pouze onen bezpečnostní ventil, a ne celý parní stroj (ten prý byl známý už ve starém Řecku), nebo že James Watt vylepšil parní stroj o regulátor (točící se kuličky), který zajistil, aby parní stroj vydával pořád stejný výkon a mohl tak efektivně pohánět stroje v továrnách.
V návaznosti na malinkatou podobiznu Franze Josefa v modelu kovárny nám taky vyprávěl, že císař byl zarytým odpůrcem všeho nového a moderního, a naopak jeho synovec František d'Este všechny moderní vymoženosti miloval, a proto si také nechal kupříkladu jako jeden z prvních u nás na zámku Konopiště, kde žil, udělat vodou poháněný výtah, nebo si nechal z Ameriky přivézt parní automobil, který jezdil na lékařský benzín (tedy 90% líh). Vtipné prý bylo, že se tenkrát tady u nás dal tenhle líh koupit akorát v lékárně (a tudíž v malých lahvičkách), přičemž parní auto prý žralo nějakých 80 litrů benzínu na 100 km, takže to úplně na nějaké velké ježdění nebylo.
Pan Vaváček byl sympaticky ukecaný a evidentně nadšený do svých modelů. Prezentaci měl nachystanou i pro děti, kterým v modelech ukazoval různě rozmístěná malinkatá skleněná zvířátka (nebo je po nich chtěl spočítat a tak) a taky sliboval pět tisíc korun od paní z davu, kterou vlastně ani neznal, pokud se dětem podaří vyfotit mobilem trpaslíka, co zapaluje oheň pod kotlem :o). No prostě takový šoumen, kterého byla radost poslouchat i sledovat :o). Mezi přednáškami jsme se pak ještě k Ferusům vrátili a chvíli si s ním povídali a dozvěděli jsme se, že kromě miniaturních parních strojů se věnuje taky hře na dudy (a krom jiného se podílí na organizaci mezinárodní dudácké soutěže ve Strakonicích) a v běžném pracovním týdnu mívá představení ve středověké krčmě v Dětenicích, čímž si vydělává na živobytí.
Od jedné hodiny jsme pak měli lístky na přednášku o zaniklých řemeslech s názvem "Tak vyprávějte, mistře..." v budově Jihočeského muzea. Přednášku vedl Mgr. Jan Štifter, mimo jiné redaktor zdejšího měsíčníku Barbar a nadšenec do místní historie, jehož jméno nikdy na akcích Mezinárodního dne památek nechybí. Podle názvu a popisu jsem si myslela, že půjde o prezentaci o zajímavých zaniklých řemesel, ale ve výsledku to byla přednáška o Karlu Hlubučkovi, pardubickém rodákovi, který žil od roku 1927 v Trhových Svinech a poté, co zde ukončil svoji praxi dentisty, se v důchodu věnoval místní historii a řemeslům a dokumentoval je, včetně místních zvyklostí atd., a mimo jiné se zasadil o natočení barevného filmu o hamrech a hamernicích, což bylo v padesátých letech minulého století dost nezvyklé a hlavně drahé (snímek je prý dodnes promítán při prohlídce Buškova hamru). Karel Hlubuček byl rozhodně zajímavou postavou a také talentovaným spisovatelem, svůj první román, který mu byl i vydán, sepsal už v patnácti letech, a během druhé světové války se např. zasadil o vznik pamětní desky na rodném domě Emila Háchy v Trhových Svinech.
V rámci prezentace jsme viděli spoustu fotek, které Karel Hlubuček pořídil (včetně fotek jeho samotného, jak zpovídá místní pamětníky), a také ukázku z onoho zmiňovaného filmu o hamrech, což byly vlastně vodním kolem poháněné zpracovny kovů, kde byla spousta důmyslně jednoduchých strojů (např. brusná lavice pracující s vlastní vahou hamerníka apod.). A musím říct, že ve výsledku, i když byla vlastně přednáška úplně o něčem jiném, než jsem si myslela, byla zajímavá, a tak trochu ve mně vzbudila zájem o to někdy navštívit Buškův hamr.
Potom jsme měli zhruba hodinovou pauzu, během níž jsme se vrátili k Ferusům a mimo jiné si dali něco dobrého (já s mým bezlepkem jen čaj bez zákusku) a poslechli si kousek "promenádního koncertu" malého smyčcového kvarteta, které hrálo takové ty typické valčíky, až by se chtělo člověku tančit :o). A pak už jsme zase chvátali zpět do Jihočeského muzea, kde od tří hodin začínala beseda s dalším místním nadšencem a sběratelem, jehož jméno opět v MDP nikdy nechybí (a dalším, kterého jsem doteď osobně neviděla :o), Milanem Binderem. Název zněl "Srdečné pozdravy z Budějovic" a celá prezentace se týkala sbírky historických pohlednic pana Bindera. Byl to hrozně sympatický postarší pán, který nás uvedl i do celé problematiky sběratelství a podělil se s námi i o to, které pohlednice jsou nejvzácnější apod. Vyprávěl nám, že nejdřív začal jako kluk sbírat nálepky ze sirek a potom postupně přešel na pohlednice, a protože je patriot, sbírá zásadně a pouze pohlednice týkající se Českých Budějovic :o)
U příležitosti výstavy pohlednic prý pan Binder udělal výjimku a souhlasil s reprinty některých svých sběratelských kousků :o)
Na plátno nám promítal skeny neskutečného množství pohlednic, rozdělených podle témat – třeba opilecké pozdravy s křivolakými věžičkami nebo různé fotografické šablony (jakože vyřízli a různě kombinovali fotografie postav na pozadí různých měst) apod. Hodně zajímavé bylo i si jen tak v mezičasech číst obsah pohlednic – u těch nejstarších se na rubovou stranu psala pouze adresa, takže vzkaz či pozdrav jste museli vtěsnat do obrázku na přední straně (nutno dodat, že v té době na to tiskaři mysleli a většinou tam byla nějaká větší bílá plocha k tomu určená :o). A neméně zajímavé bylo i vyprávění pana Bindera o tom, jak Budějovice vypadaly dřív, což bylo mnohdy zachyceno právě i na pohlednicích (např. kudy vedla řeka), přičemž u pohlednice s věží Železná panna a dvěma přilehlými domky se s námi nezapomněl podělit o perličku, že v oněch domcích dřív býval bordel, který se jmenoval "U sedmi stenýnek", a k tomu nevinně pod vousy poznamenal: "Radši nechci vědět, jak vypadala ta čtvrtá..." :o)
Vlevo dvojité rameno Malše coby protipovodňové opatření, vpravo věž Železná panna s domky :o)
Původně se na konci besedy měla s panem Binderem projít ještě i přilehlá stejnojmenná výstava jeho pohlednic, ale protože pan Binder byl opět příkladným nadšencem do svého koníčku a rozhodně se nevešel do vytýčené hodiny (což na začátku avizoval a já mu tak úplně nevěřila), museli jsme s lítostí odejít z jeho přednášky dřív, než skončil, neb od čtyř jsme měli lístky na koncert dechového uskupení Žestě 200. Upřímně mě to dost mrzelo (podobně jako předtím u těch parních strojů), protože mě povídání pana Bindera hodně bavilo, ale aspoň máme ponaučení pro příště, že na pana Bindera je lepší si vyhradit čas navíc, podobně jako jsme to dělávali u pana Míchala v kostele Obětování Panny Marie :o)
Koncert Žestě 200 se zaměřoval na výběr děl slavných hudebních mistrů 19. století, takže jsme si poslechli např. úryvek z Aidy, kterou Verdi složil na objednávku pro egyptského pašu u příležitosti otevření Suezského průplavu v roce 1869. Ale přiznám se, že se mi tentokrát ten koncert až tolik nelíbil, posledně jsme tohle uskupení slyšeli v rámci jiného Mezinárodního dne památek a hráli barokní mistry, což se mi prostě líbilo víc (nějak se mi ty dechové nástroje k těch skladbám víc hodily). Částečně za moji rozmrzelost ale mohlo i to, že jsme museli tak kvapně opustit předešlou povedenou besedu a celkově jsem měla zase pocit, že vlastně nic nestíháme, což je škoda, zvlášť proto, že tenhle nešvar s programem řešíme snad každý rok :o(. Každopádně budu doufat, že se hodně z programu bude opakovat v podobné podzimní akci Dny evropského dědictví, a že si tak budeme moc případně vychutnat to, o co jsme byli tentokrát připraveni :o)
RE: MDP aneb Budějovice v rytmu valčíku | jk | 08. 05. 2022 - 15:23 |
RE(2x): MDP aneb Budějovice v rytmu valčíku | rebarbora2 | 19. 05. 2022 - 17:34 |